Archiv autora: administrator

Pohár pro vítěze mužské kategorie (Bijci):

Hlavní cena pro vítěze mužské kategorie je ukována z oceli z roztaveného palcátu Jana Žižky.
Když bratr Jan v květnu léta páně 1420 táhl přes Poříčí na Prahu, utábořil se s vojskem na pravém břehu řeky Sázavy. Zjistiv, že od Prahy královská jízda se blíží, od města Sázavy vojsko je mu v patách a od Benešova nepřítel ho stíhá, pronesl ta památná slova: „Nemám čas na opečení vuřtu kuťák si hledat. Napíchněte mi chutnou uzeninu na můj palcát!“

A tak se stalo, že při opékání vuřtu Žižkův palcát se roztavil. Krucík Hnětec z Kožebří, jeden z Žižkových jezdců, uvědomil si budoucí historickou hodnotu roztaveného kovu a nechal z něj ukout tento kalich. Ať jen jména těch nejlepších na jeho žulovém podstavci se vyjímají, jako památný vuřt Janův na palcátu!

Pohár pro vítězku ženské kategorie (Dcérky):

Muži i ženy zaujímali v husitském vojsku rovnocennou úlohu podle hesla „Je jedno, kdo palcátem udeří, hlavně že hlava křižákova praská!“. Nejslavnější husitskou bojovnicí byla přitom známá
Kréta Zdena Holobrk z Kuněvsí. Tato strašlivá válečnice se dokonce objevila i ve slavné Erbenově básni, když poeta doslova psal: „Klika cvakla, dvéře letí, Kréta Zdena Holobrk z Kuněvsí vchází do dvéří!“ Alois Jirásek, Erbenův přítel, však Karla Jaromíra upozornil, že přestože Kréta byla ukrutnou válečnicí, se kterou se od 15. století děti strašily, z básnického hlediska není její jméno nejvhodnější a navrhl kolegovi zaměnit její jméno v básni za Polednici. V kameni, na kterém je symbolický pohár umístěn, je podle archeologů a historiků od patnáctého století zkamenělé tělíčko dvouletého dítěte, které se Kréta chystala, jak měla ve zvyku, posnídat před bitvou u Poříčí. Královská jízda však stihla zaútočit dříve, než se do jídla dala, a nám se tak v nánosu sázavského bahna dochoval tento krásný artefakt. Cena je udělována vítězce ženské kategorie na 42 kilometrů.

Prémiová cena pro Šplhouna roku (bojovník či bojovnice, který jako první zdolá předem určený kopec).

Když v roce 1424 vojevůdce Jan Žižka umíral na nechutný nežit v rozkroku, pronesl do ticha vojenského stanu prorocká slova: „Můj nežit bobtná, najděte mi lehkou děvu, které se při tom pohledu neudělá špatně a ulehčí mi v poslední chvíli!“ Bobřík Klavic z Brunětevsi, Žižkův životopisec, uvědomil si absurditu těch slov a při pomyšlení, že se za 591 let u Poříčí pojede cyklistický závod horských kol, na jehož startu budou bijci pět kališnickou hymnu a poté sborovně volat: „Můj nežit bobtná, najděte mi lehkou děvu, které se při tom pohledu neudělá špatně a ulehčí mi v poslední chvíli!“, zděsil se a požádal bratra Jana o zbožnější myšlénku. Bratr Jan pak, ztenčujícím se dechem, vyslovil své poslední přání: „Mou kůži použijte na blány bubnů pro českou věc!“  Druhého dne po jeho smérti byl pak bratr Jan z kůže hnán. Až dodatečně uvědomil si bratr Pilník Horovic z Krkolomnévsi, že bratr Jan snad nemyslel slova o kůži doslova, ale métaforicky, bylo už ale pozdě. Dodejme, že bubny se v 15. století nazývala kola od válečných vozů a blánou byla předchůdkyně dnešních pneumatik. Kůže na této ceně je pravou kůží Jana Žižky, staženou mu z jeho chlupatých zad. Cena je udělována jezdci, který vyjede nejvýše předem určený kopec, aniž by z kola musel slézat.

O prsa Žižkovy dcery

Ačkoliv o životě Jana Žižky je v českých školách vyučováno podrobně, málokdo tuší, že byl tento slavný středověký sportovec a zakladatel moderní cyklistiky obdařen dcerou, jejíž jméno se pro historii nezachovalo.

Podle historických zápisů byla provdána na hrad Kostelec u Týnce nad Sázavou, kde se, po vzoru svého otce, věnovala sportu. Blízkost řeky ji předurčila k plavecké dráze. V roce 1419 úspěšně reprezentovala Čechy na Olympijských hrách v Istanbulu, kde získala čtvrté místo (ačkoliv se její trenér Hnáto Kibic z Brázd pokusil výsledek napadnout tvrzením, že třetí Jichván Husejní Kubzan je ve skutečnosti vodník, a tudíž by měl být diskvalifikován).

Kromě plavání se věnovala také závodnímu máchání prádla, krasomrskání poddaných (s trojocasým bičem) a jízdě na kastrovaných kočkách.

Veliké obliby se těšila u mužů, a to především díky tomu, že se narodila se třemi ňadry. Podle jejích předností následně začali husité vyznávat svátost „trojobojí“.

Cena „O prsa Žižkovy dcery“ je udělována v obou kategoriích závodníkovi a závodnici, kteří skončí těsně pod stupni vítězů.

Cena koně Hopsalabrka

Jen málokterá armáda středověku měla mocnější jízdu, než armáda husitská. Tato cena je přesnou replikou koně Jana Žižky, Hopsalabrka (německy Sprung-Federkiel, čti „šprunkfederkíl“). Kronikář Žižkovy armády, Vajíčko Kuřátko ze Slepic, doslova píše: „Po bitvě u Poříčí slavně vyhrané bratr Jan, vědom si ohrožení Vítkova, rozhodl se nestrávit noc vypleněním Nespek, které považoval za mnohem méně krásné než Poříčí, a raději rovnou pobídl Sprung-Federkiela do slabin. Oř ten letěl jako vítr (v originále kroniky Sprung-Federkiel Fliegen wie Wind) a jedinkrát jen zastavil u vsi Jesenice, aby schvácen utrousil motlitbu“.

Zde je nicméně překlad obtížný. Zatímco slovo verschütten, tedy utrousit, je čitelné jasně, slovo následující je v kronice rozmazáno a může se jednat buď o Gebet, tedy motlitbu, nebo Milbe, tedy bobek. Pokud by se prokázalo, že kůň u Jesenice utrousil motlitbu, nikoliv bobek, byla by tato cena historicky ještě cennější, protože by se jednalo o prvního doloženého mluvícího, navíc pobožného, koně v dějinách.

Cenu získá ten jezdec, který jako první projede prvním okruhem závodu.